Šalamoun v Příslovích říká
(Př. 24,30) "Přes pole muže lenivého šel jsem, a přes
vinici člověka nemoudrého. A aj, porostlo všudy trním,
překryly všechno kopřivy, a ohrada kamenná její zbořena.
A vida to, posoudil jsem toho; vida, vzal jsem to k
výstraze. Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko
složíš ruce, abys poležel. V tom přijde jako pocestný
chudoba tvá. A nouze tvá jako muž zbrojný".
U nás se, pravda, více než lenost vinařů a vinohradníků
stará o jejich chudobu Evropská unie a liknavost naší
vlády. A jak to dopadne s našimi vinohradníky?
Ve Starém zákoně dokonce najdeme varování, které bych
bez váhání na tu situaci uplatnil. Izajáš (Iz. 61,5)
jako by předjímal okamžik, kdy, díky tlaku nekorektně
dotovaného hroznu z EU, budou nerovné podmínky nutit
naše vinaře a vinohradníky, aby prodávali své vinice
rakouským a německým vinařům. Prorocky píše: "...nebo
postaví se cizozemci, a pásti budou stáda vaši, a synové
cizozemců oráči vaši a vinaři vaši budou".
Proradná Jezábel
O vlastnictví cizích vinic byl zájem už dávno. Znáte
přece ten příběh (1Král. 21), jak se trudil a trápil
král Achab, neboť zoufale toužil vlastnit skvělou vinici
Nábotovu. Trápil se tak, že "... I lehl na lůžko své a
odvrátiv tvář svou, ani chleba nejedl".
A tak mu jeho žena, proradná Jezábel, chtěla pomoci
dodnes osvědčenou metodou. Zaplatila svědky, kteří křivě
svědčili proti Nábotovi, kterého pak odsoudili a
ukamenovali, aby král mohl jeho vinici uchvátit. Jenže
Hospodin to samozřejmě viděl a jen Achab radostně do
vinice vstoupil, aby se potěšil, hle, už před ním stál
prorok Eliáš, kterého Hospodin vyslal.
Achab je potrestán, zahyne v boji, psi lížou jeho krev a
ještě hůře dopadne jeho manželka, neboť ho "ponoukala".
Ta byla shozena z okna, rozšlapána koni, snědena psy a
zbytky těla rozmetány a "tělo Jezábel... jako hnůj na
svrchku pole".
Aby spravedlnosti bylo zadost, pak téhož pole, na kterém
byla právě vysazena Nábotova vinice, po níž tak toužil
její manžel. (2Král. 9, 37). A to všechno se událo pro
jeden pěkný vinohrad!
Odnepaměti se radostná událost slaví s vínem. Ale i
radost z Boží přítomnosti. Tak třeba jedna z nejstarších
zmínek o nalahvovaném vínu je v druhé knize Samuelově
(2Sam. 6,19). Na oslavu přenesení truhly Hospodinovy na
Sion dal král David každému obyvateli (včetně každé
ženy) kromě jiného také "vína lahvici jednu". Nevíme
jen, jakou mělo etiketu.
Davidův syn král Šalamoun o půvabu vína věděl až moc
dobře. V Písni písní ho jeho milostnice Šulamit
přirovnává k hroznu, dokonce téměř popisuje odrůdu,
protože ho označuje za hrozen kyperský (podle Kralických
cyprový), (Pís. 1,14) "Můj milý jest i hrozen cyprový na
vinicích v Engadi." Ale jak to vypadá, jsou na světě
věci ještě rozkošnější nad víno. Šulamitka sní (Pís.
7,7): "lepší jsou milosti tvé nežli víno." Na oplátku
Šalamoun básní: "...postava tvá podobna palmě a prsy tvé
hroznům." A hned dychtivě dodává (Pís. 7,8) : "Vstoupím
na palmu, dosáhnu vrchů jejich. Nechážť tedy jsou prsy
tvé jako hroznové vinného kmene..." Po milostné noci má
Šulamitka jedinou starost: "Ráno přivstaneme, na vinice
pohledíme, kvete-li vinný kmen, již li se ukázal začátek
hroznů."
Později ovšem král Šalamoun zapomněl na své mladické
vytržení a jakmile se pustil do mravoučných přísloví,
tak hodně obrátil (Př. 20,1): "Víno činí posměvače a
nápoj opojný nepokojného; pročež každý, kdož se kochá v
něm, nebývá moudrý."
Na trápení víno, po vínu trápení
Šalamoun ovšem na sebe bezděčně prozrazuje, že
účinky pití vína, a to i nemírného, zná naprosto
důvěrně. Přesně a barvitě popisuje v Příslovích to
pokušení i půvab vína, které se v koflíku rdí, září a
přímo na vás svůdně vyskakuje. A pak trudný stav
opilosti a kocoviny, včetně ztráty rovnováhy jako na
mořské hladině.
Ale nakonec, co naplat, milovník vína Šalamoun
rezignovaně přiznává "dám se zase v to" (Př. 23, 29-35):
"Komu běda? komu křik? komu rány darmo? komu červenost
očí? Těm, kteříž se zdržují na víně; těm, kteříž chodí,
aby vyhledali strojené víno. Nehleď na víno rdící se, že
vydává v koflíku záři svou, a přímo vyskakuje. Naposledy
jako had uštípne, a jako štír uštkne. Oči tvé budou
hleděti na cizí, a srdce tvé mluviti bude převrácené
věci. Díš: Zbili mne, a nestonal jsem, tloukli mne, a
nečil jsem; když procítím, dám se zase v to." Ale v
týchž přísných Šalamounových Příslovích nalézáme naopak
ohleduplnou a milosrdnou radu, která dává vínu velký
rozměr těšitele (Př. 31,6): "Dejte nápoj opojný
hynoucímu a víno těm, kteříž jsou truchlivého ducha. Ať
se napije a zapomene na chudobu svou, a na trápení své
nevzpomíná více." Úžasné!
Víno zdaleka není v Bibli jen symbolem radosti,
plodnosti a požehnání. Také naopak! Zklamaný Izaiaš (Iz.
5,2) přirovnává celé úsilí Hospodinovo k práci vinaře a
neposlušný lid k nepodařené révě: "Vinici..., kterouž
ohradil, a kamení z ní vybral, a vysadil ji vinným
kmenem výborným, a ustavěl věží u prostřed ní a
očekával, aby nesla hrozny, ale vydala plané víno."
Jenže Hospodin si to nenechá jen tak líbit, a tak mu
David v žalmu vyčítá (Ž. 60,5): "Ukazoval jsi lidu svému
tvrdé věci, napájels nás vínem zkormoucení." A pokud
jsme v našich Dobrých radách hovořili o víně, které
zrálo sur lie, tedy na kalu, čili na odumřelých
kvasnicích, i tady nalezneme odkaz v Bibli, kde David v
žalmu doporučuje, aby bezbožným dával Hospodin jen víno
kalné, nevyčeřené a právě s odumřelými kvasnicemi:
"Kalich zajisté jest v rukou Hospodinových, a to vína
kalného plný nalitý, z něhož nalévati bude, tak že i
kvasnice jeho vyváží, a vypijí všickni bezbožníci země."
Na tom ale není dost, jsou tu i jiná varování (5M.
28,30): "Manželku sobě zasnoubíš a jiný s ní obývati
bude; dům vystavíš, a nebudeš bydliti v něm; vinici
štípíš, a sbírati na ní nebudeš." Což o manželku a dům,
ale co je nejhorší, zůstaneš bez vína (5M. 28,39)!
"Vinice štípíš, ale vína píti ... nebudeš".
Víno obveseluje i Hospodina
A to ještě nic není! Hospodin na nevděčné a
vzpurné lidičky připravuje jinačí rány. Podle Izaiaše
kromě jiného i neúrodu vína (Iz. 5,10): "Nadto deset
dílců viničných vydá láhvici jednu..."A když na to
odkazuje prorok Aggeáš (Agg. 2,17), pak ve výčtu
chystaných ran uvádí nejen dodnes vinařem obávané
kroupy, ale i "rzi", tedy plísňové choroby révy. A opět
přichází hřímavý a varující Izaiaš s pohromou největší,
s úplným uvadnutím révy ( Iz. 24,7-9): "... usvadne
vinný kmen, úpěti budou všickni veselého srdce. Odpočine
radost bubnů, přestane hluk veselících se, utichne
veselí harfy. Nebudou píti vína s prozpěvováním..." A
pak samozřejmě (Iz. 24,11) "Naříkání bude na ulicích pro
víno, zatemněno bude všeliké veselí, odstěhuje se radost
země." Se zánikem vinic se tedy dokonce odstěhuje
veškerá radost ze země.
Ujišťuji vás ale, že nakonec to všechno dobře dopadne,
protože Hospodin se přece jen ustrne nad námi, milovníky
vína, a proto i jindy tak skeptický Kazatel (Kaz. 9,7)
říká: "Nuže tedy jez s radostí chléb svůj, a pí s
veselou myslí víno své, nebo již oblibuje Bůh skutky
tvé." A v jinak chmurném Izajáši (Iz. 56,12) čteme:
"Takto praví Hospodin... Pojďte naberu vína, a opojíme
se nápojem opojným..." Všimněte, "opojíme se", tedy
všichni, i s Hospodinem. Jistě myšleno symbolicky, ale
ten tvar je příznačný.
V Knize Soudců (Soudců 9,13) je ale opravdu zvláštní a
znepokojivý verš. To, když vinný kmen hovoří s
Hospodinem a trvá na tom, že pokorně zůstane plodit na
vinici, i když je mu v hierarchii rostlin nabízeno
povýšení. Říká: "Zdali já, opustě své víno, kteréž
obveseluje Boha i lidi, půjdu, abych postaven byl nad
stromy?" Všimli jste si? Víno obveseluje nejen lidičky,
ale i Hospodina. Tu větu ze Starého zákona mám moc rád.
Pak že víno není přímo od Hospodina!